Aktuální interaktivní povídky:




Co by se stalo, kdyby slunce zhaslo? - gitty93

19. srpna 2016 v 16:11 | misa660 |  Soutěže a výzvy
Jelikož se zatím nikdo jiný nepřihlásil než gitty93, kterému se dílo opravdu povedlo, tak ho sem dávám pro ostatní ke přečtení. Ale abychom mohli tomu říkat soutěž, chtělo by to více účastníku. Stále mi můžete díla posílat na mail. Více informací zde.




"Opalovací krém! Opalovací krém na prodej. Domácí, přírodní opalovací krém. S šeříkem,
heřmánkem, nebo s levandulí."
Ještě před příchodem prosince do Melbourne dorazily vysoké teploty a pláže ovládly bikiny a plavky.
Pan Brown tak má dostatek času, aby stihl prodat všechen opalovací krém, který doma vyrobili. Teď
už mu však zbývá jen půl hodiny a bude muset odjet do práce. Tam se ještě stihne osprchovat a do
dvou ráno bude nalévat za barem alkohol.
"Bude to devět dollarů."
"Není to moc?"
"To víte je to ruční práce. Dělá je moje manželka. Snažíme se využívat co nejvíc přírodní materiály
a přitom zachovat jeho kvalitu. Bohužel náklady jsou tak trochu vyšší."
"Tak dobře. Mohl bych jeden s heřmánkem."
Z práce přijede pan Brown až kolem třetí a jde hned spát. Kolem deváté vstane a v kuchyni se s
manželkou nasnídá. Ve dvanáct si zabalí oběd, pak posbírá novou a starou dávku opalovacího krému
a zamíří na pláž. Poté obchází pláž kolem dokola s malým tácem, který má na popruhu zavěšený
okolo krku. Většinou se mu jich pár podaří prodat, už má dokonce i pár pravidelných zákazníků. Tak
pravidelných jak jen to u opalovacího krému jde.
"Jak se vyrábí opalovací krém? To máte jednoduché paní, jde o to správně smíchat prvotřídní
přírodní oleje,"
"Jaké?"
"No třeba prvotřídní olivový olej a pár dalších. Potom se přidá několik vitamínů a přírodní vůně."
"Třeba kokos?"
"Třeba ten. No a pak se to všechno spojí. K tomu je potřeba jedna zcela nezávadná chemikálie,
která všechno spojí dohromady, aby vznikl krém."
"A opravdu je nezávadná?"
"Opravdu. Dávají ji do některých krémů i v lékárně."
"A mohla bych tedy jeden s kokosem?"
O čtvrt na šest se pan Brown začne pomalu sbírat. Pravděpodobně dnes už nic neprodá. Když však
skončí dřív, mohl by si třeba ještě chvilku posedět v práci. Najednou však obloha ztmavne. Že by se
tak rychle přihnaly tmavé mraky? Před chvilkou nebyl na obloze ani obláček. Viditelnost je však
opravdu malá? Těžko říct, co se to vlastně děje.
"Viděli jste někdo něco?"
"Mamíííí!"
"Zavolejte někdo policii."
Do prvních výkřiků všichni vytahují mobily a snaží se více si posvítit aspoň jimi. Někteří se mezi
sebou dohadují o tom, co viděli. Jiní jen němě zírají k obloze. Pan Brown však ne. Zrovna si
protahoval záda a viděl přesně, co se stalo. V místech, kde před chvilkou zářilo Slunce, je nyní jen
světlejší skvrna. Jeho život mu najednou začal probíhat před očima.
S Mary se potkali, když jim bylo asi dvacet. Za pár let spolu začali bydlet, nakonec se vzali a
dokonce si pořídili hypotéku na dům. Dokonce už začali uvažovat o dětech. Jednoho suchého
lednového rána se však do Melbourne přihnal požár od severu. S Mary si mohli dovolit jen levný
domek na okraji města, a tak stáli plamenům v cestě. Jako by to všechno bylo dnes.
"Pospěš Mary! Vykašli se na alba, ještě si uděláme hromadu dalších fotek."
"Ale to jsou naše svatební fotky!"
"Pojď už." Pohled z okna snadno odhalí blížící se plameny. "Už hoří whitovic domek. Pospěš si
prosím."
Domem se rozlehly tlumená rány a on se konečně zaradoval. Asi už konečně Mary sbíhá dolů po
schodech. Domu mu bylo líto, ale jejich životy jsou důležitější. Mary už na něj skutečně čekala v
přízemí. Jenže ležíc na podleze s tělem podivně zkrouceným. Ani ona už si teď nepamatuje, jak se
vše vlastně stalo. Ne že by na tom vůbec záleželo. Doktor později řekl, že za normálních okolností
by pro Mary dojela sanitka a vše by bylo v pořádku, ale oheň tehdy ohrožoval nejen jejich dům, ale i
blízkou nemocnici. Musel ji tedy odnést v náručí. Oni dva, trocha dokladů a jejich svatební album
zůstalo jako vzpomínka na jejich dům. Jako vzpomínka na dobu, kdy ještě Mary nebyla na vozíku a
mohla chodit.
S ubývajícím světlem a pozvolna mizející světlou tečkou na obloze mu všechno došlo. Pan Brown se
rozběhnul po pláži.
"Opalovací krém. Kupte si opalovací krém. Máme slevy. Velké slevy. Prosím."
Jenže kdo by teď stál o opalovací krém? Vzlykající se nakonec vrhne na blízkou ženu.
"Krém! Prvotřídní suroviny kupte ho! Prosím."
Když došli peníze z pojistky a jeho mizerný plat nestačil, aby je oba uživil, začala Mary pracovat z
domova. V zimě plete vlněné šály a přes léto vyrábí opalovací krém. Na něm je, aby pak vše prodal.
Jak by ji mohl zklamat?
"Prosím. Aspoň jeden." Svírá vyděšenou ženu stále silněji. "Vemte. Pět, stačí mi pět. Máme velké
slevy. Prosím."
Konečně se vyděšené ženě podaří vyštrachat peněženku a s křikem ji po něm hodí. "Pomoc, pomozte
mi někdo."
Kdo by si jí však všímal? I pan Brown běží dál po pláži a poslední dva krémy držíc v ruce vykřikuje
svoji mantru. Občas do někoho ve tmě vrazí.
Bez dětí a s manželem, který tráví většinu času prací, se Mary upnula na svou práci. Vždycky ji pak
hrozně zklamalo, když se některý z jejích výrobků neprodával. Jednou, když se obchodům obzvlášť
nedařilo, s ním přestala dokonce na několik dní mluvit. Uzavřela se do sebe a vše se spravilo až když
se mu zbylé výrobky podařilo udat. Od té doby se zařekl. Pokud se obchodům nedařilo, schovával
vše v práci a peníze doplácel ze svých dýšek.
"Musím je prodat. Musím. Pro ni."
"Uhni mi z cesty!" Srazil ho někdo k zemi a další lidi proběhli kolem. Občas na něj někdo šlápnul.
"Konec je tady. Modlete se." Prorokoval někdo, když o něj zrovna zakopnul a skončil vedle něj na
zemi.
Když se mu podařilo konečně vstát, zbývalo na pláži už jen pár hloučků. Zato z města za ním se
ozýval prudký křik a výbuchy. Na zemi zůstaly ležet dva rozšlápnuté opalovací krémy a k smrti
udupaný prorok. Peněženka se ztratila, bůh ví kde. Pan Brown se svezl k zemi a pustil se do tichého
pláče. Musí se vydat za ženou, ale až za chvilku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Silmarilli Silmarilli | Web | 20. srpna 2016 v 12:55 | Reagovat

Líbí se mi to :) Normálně jsem svolná se přihlásit téměř k čemukoliv, ale tohle mi vůbec nejde :)

2 Switch Switch | E-mail | Web | 21. srpna 2016 v 20:29 | Reagovat

Pěkné, ale smutné.
Vlastně jsem se chtěla přihlásit, ale zapomněla jsem na to :D

3 misa660 misa660 | Web | 21. srpna 2016 v 23:19 | Reagovat

[2]: tak klidně něco napiš a pošli :)

4 kaori-snilek kaori-snilek | Web | 22. srpna 2016 v 17:13 | Reagovat

Je to super. :D

5 ilovenature ilovenature | 26. srpna 2016 v 18:30 | Reagovat

Přihlásím se :-D  :-D

6 SáraD. SáraD. | E-mail | Web | 9. září 2016 v 11:56 | Reagovat

Velmi pěkně napsaná povídka a také smutná. Doufám, že slunce nikdy nezhasne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama