Aktuální interaktivní povídky:




Kouzelné lentilky

6. srpna 2016 v 11:33 | misa660 |  Povídky
Ze slov osel | lentilky | diář | potkan | osud vzinkla následující povídka :D


Markéta vzala diář do ruky a zapsala si den, kdy si konečně půjde pro nového potkana.
"Mami, je to jenom potkan, je tak roztomilej. Není to krysa, to máš jenom pocit!" přemlouvala svojí mámu několik týdnů, až nakonec svolila nového člena do rodiny. Její rodiče vlastnili statek, proto zvířata nebyla žádný problém, až na hlodavce. Markéty máma od malička nesnáší křečky, morčata či potkany. V ten den, kdy se dozvěděla, že se půjdou podívat do zverimexu, běžela hned za svým nejlepším kamarádem Oslíkem. Svého osla pojmenovala po Oslíkovi ze Shreka.
"Ahoj, Oslíku," podrbala ho za ušima a dala mu mrkev, "tak budeme mít dalšího kamaráda. Bude se mnou všude chodit!" básnila mu a Oslík jí bedlivě pozoroval svýma temnýma očima.
"Potkan, který mi bude sedět na ramenou. Není to super?" z kapsy vyndala barevné lentilky a hrstku si nasypala do dlaně. Oslík si myslel, že pro něj má něco na zub, a proto neváhal a hned jí veškeré lentilky snědl. Olízl se a pak si říhnul.
"Ale Oslíku, to nebylo pro tebe! Co když ti teď bude špatně?" zesmutnila a snažila se mu otevřít tlamu.
"Ach jo, Markéto, víš jak je čokoláda dobrá? Proč myslíš, že bych ti to jinak jedl?" Markéta nadskočila. To se právě ozval hlas jejího Oslíka, kterému zřetelně rozuměla.
"Ty…Ty umíš mluvit?"
"Haha, jako bys mi rozuměla," odfrkl si a zadupal levou přední nohou.
"To…to…Není možný!" V ten nejzáhadnější okamžik Markétu volala mamka, že už pojedou. Rozeběhla se směrem k autu, ale několikrát se za sebe ohlédla. Myslila si, že má nějaké halucinace a až přijedou, všechno bude zase jako dřív.

"Koukej, ten v rohu!" zajásala Markéta a maminka požádala prodavačku, aby z klece vyndala bíločerného potkana.
"Ten je takový nejklidnější. Nedělá ani moc bordel, ale asi bude nejhůř ochočitelný. Říkáme mu Bojínek, vypadá ustrašeně." Popadla ho za kožíšek a vyndala z klece.
"To nevadí, já ho chci. Ahoj, Bojínku," pošimrala ho na bříšku, ale Bojínek sebou škubal.
"Klidně je možný, že to bude i holka. Ještě je moc mladý, abychom to mohli poznat."
"Tak pak se bude jmenovat Bojínka, nu což," zasmála se Markéta a šli k pokladně.

Jakmile přijeli na statek, Markéta vzala potkana do přepravky a nesla ho ukázat Oslíkovi.
"Panečku," vydechl Oslík a Markéta upustila přepravku, která se rozbila. Bojínek neváhal ani vteřinu a rozeběhl se pryč. Markéta ho v trávě ihned ztratila z dohledu.
"Tak ty budeš utíkat, jo? Tak to teda ne, krásko," zahýkal Oslík a utíkal kolem plotu. Bojínek si ho všiml a rázem se zastavil. Na Markétu padaly mdloby, zdálo se, že každou chvíli sebou plácne na zem. Celou situaci pozorovala s otevřenou pusou.
"No pojď sem, ty ňuňíku," stále slyšela Oslíka mluvit. Po chvíli se Oslík otočil a kráčel zpátky k Markétě. S potkanem na hlavě.
"No není krásná?" ptal se Oslík. Byla to jenom řečnická otázka? To Markéta netušila.
"Ty mi vážně rozumíš?" natáhl hlavu k Markétiným rukám a drcnul do nich. Bojínek se zakymácel, ale vší silou se udržel. Markéta těžce polkla.
"Tak to byly možná ty lentilky, haha. To je báječný den, holka, to ti povím. Povídám si s tebou, jako bych byl dvounohák a ještě domů přivedeš takovou princezničku," zašilhal očima, aby se podíval na Bojínka, který se zrovna myl.
"Je to holka?" připadala si jako blázen, ale zajímalo jí to.
"Jasňačka. Žádný náznak těch… No víš čeho, možná jsi ještě mladá, nebudu to vyslovovat nahlas," smál se Oslík a znovu do Markéty drcnul. Tentokrát ho už poplácala po hřbetě a začala si s ním povídat, jako by to byla běžná věc. Z Bojínka se tedy stala slečna a z Oslíka se stal opravdový přítel, za kterým Markéta chodí každý den na kus řeči. Nikdo z nich netuší, co se stalo, ale časem si na to zvykli natolik, že jim jejich povídání připadalo úplně normální.
"Byl to osud," říkávali, když vzpomínali na kouzelné lentilky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gitty93 gitty93 | 7. srpna 2016 v 8:05 | Reagovat

Zápletka už se mi líbí víc :D pořád mi přijde hrozně "holčičí" ale myslím, že ujde :)

2 misa660 misa660 | Web | 7. srpna 2016 v 9:34 | Reagovat

[1]: možná je to tím, že jsem holka :D

3 gitty93 gitty93 | 7. srpna 2016 v 12:02 | Reagovat

tomu uvěřím až uvidím notářsky ověřenou fotku

4 misa660 misa660 | Web | 7. srpna 2016 v 13:02 | Reagovat

[3]: se podívej na fb, mám ho na wattpadu :D :D

5 gitty93 gitty93 | 7. srpna 2016 v 13:33 | Reagovat

no jo ne že bych se nikdy nepokoušel vytvořit falešný účet na fb :) můj byl muž narozený 1918, válečný veterán z druhé světové války, emigrant a po roce 89 se vrátil :D moc jsem to nepromyslel, protože po hodině jsem ho zrušil :D a už to nikdy nezkusil znova :)

6 misa660 misa660 | Web | 7. srpna 2016 v 14:26 | Reagovat

[5]: tak já taková nejsem :D

7 gitty93 gitty93 | 7. srpna 2016 v 15:59 | Reagovat

já vím, ty jsi naprosto dokonalá ve všech směrech :) a já jsem zase nevěřící Tomáš :)

8 Elis Elis | Web | 8. srpna 2016 v 14:51 | Reagovat

Je to pěkný příběh, má své kouzlo a určitě i plno čtenářů...

9 misa660 misa660 | Web | 8. srpna 2016 v 18:14 | Reagovat

[8]: děkuju moc :)

10 Yuki Yuki | Web | 9. srpna 2016 v 17:09 | Reagovat

Tento nápad písať podla nejakých slov sa mi vždy páčil. Pekne si sa pohrala so slovami a príbeh je roztomilý. :D

11 misa660 misa660 | Web | 9. srpna 2016 v 22:15 | Reagovat

[10]: děkuji :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama