Aktuální interaktivní povídky:




Thomas Prince Edward II.

24. srpna 2016 v 12:58 | misa660 |  Můj nový život
Emily si vybírá místo vedle kluka, který na ní hvízdá a ukazuje na volnou židli vedle sebe



Chodila jsem mezi laboratorními stoly a hledala nějaké dobré místo. Prošla jsem kolem dívky, která mě doposud ještě ani nespatřila, protože koukala na svůj růžový mobil. Na obličeji měla tunu makeupu a její nehty vypadaly spíše jako drápy. S takovou holkou bych si nikdy nerozuměla. Přes uličku sedělo další děvče, které vypadalo tak na deset let. Její pohyby mě děsily. Pohupovala se dopředu a dozadu a něco si u toho tiše povídala. Ještě by na batohu mohla mít přívěšek s vysušenou lidskou hlavou a já bych asi už vážně vzala nohy na ramena. Pak jsem si všimla kluka, který seděl úplně vpředu a zdál se být v pohodě. Pospíšila jsem k němu a chtěla se posadit.
"Můžu?" oslovila jsem ho, ale ani se na mě nepodíval a pokračoval ve své práci. Zrovna si bral do ruky láhev s hydroxidem. Usoudila jsem, že bych ho akorát obtěžovala mými stupidními dotazy, protože chemii opravdu nerozumím.
"Pojď sem, mám tu volno!" najednou se přes celou třídu ozval něčí hlas. Většina spolužáků se otočili směrem dozadu a zasmáli se. Kluk, který na mě volal, vypadal na dálku opravdu moc hezky. Nesměle jsem došla k jeho místu.
"Tak se posaď, Emily!" mé jméno zdůraznil a následně ještě dlouze hvízdnul. Poklepal na vedlejší židli, kterou odsunul, abych se mohla posadit.
"Tak jo," pokrčila jsem rameny a konečně si dřepla.
"Jsi pěkná holka, víš o tom?" mrknul na mě a já se jen nevinně usmála. Když se ode mě na chvíli odvrátil, pořádně jsem si ho prohlédla. Asi nejvíc se mi líbily jeho vlasy černé jako uhel. Hlavně ta jeho patka. Tvář se zdála být neporušená, čistá a jemná. Žádné beďary. Konečně nějaký člověk, který vypadal aspoň na pohled normálně. Náhle mi v hlavě zazněla varovná slova paní učitelky: "Dejte si bacha na lidi, kteří na první pohled vypadají bez jediné chybičky. Jsou to ta nejdivnější stvoření." Pak jsem se ale musela jen usmát, chtěla mě jen vyděsit.
"Čemu se směješ, Emily?" opět jsem získala jeho pozornost. Roztáhl pusu od ucha k uchu a ukázal mi své krásné rovné bílé zuby. A pak jsem se ztratila v jeho tmavých očí.
"Heeej, Emily, jsi tadyyy?" mával mi před očima rukou, abych se probrala. Celou dobu čekal na mou odpověď, ale já se zasnila. Zdál se mi až příliš dokonalý.
"Eeee…Na co ses ptal?" jeho otázku jsem už zapomněla.
"Jestli se mnou dneska půjdeš na večeři?"
"Tohle jsi neříkal! Jak se vůbec jmenuješ?"
"Ale říkal, Emily. Mé jméno zní Thomas Prince Edward II.," odpověděl naprosto vážně, ale já vybuchla smíchy.
"Haha, jsi takhle vtipný pořád?" plácla jsem ho do ramene a nepřestávala se smát.
"Emily," opět mé jméno vyslovil velmi důrazně, "vypadám snad, že se směju? Hm? Tak se jmenuji, každý ti to potvrdí," upřeně se mi díval do očí a položil mi ruku na stehno. Jeho dotyk však nebyl ani trochu příjemný. Začal mi silou drtit stehenní kost.
"Au," vykřikla jsem a chtěla se postavit a vybrat si jiné místo.
"Emily a Thomasi Princi Edwarde II., přestaňte mluvit a věnujte se práci. Emily, pojď si sem pro zadání," požádala mě paní učitelka. Když jsem došla ke katedře, obdržela jsem malý papírek se spoustu textu, kterému jsem nerozuměla. Samá kyselina, zásada, hydroxid…Je to pro mě jako španělská vesnice.
"Chtěla bych si ještě přesednout," dodala jsem.
"To už nejde, zlatíčko. Zapsala jsem si tě do zasedacího pořádku."
"Ale…Zjistila jsem, že odtamtud špatně vidím na tabuli," lhala jsem.
"Neboj se, všechno máš na papíře a závěr stejně napíšete doma. Běž se posadit k Thomasovi." Při odchodu mi ještě do ucha špitla něco o tom, že jsem ti to říkala. Pomalým krokem jsem se dostala zpátky na moje místo.
"V 8 budu čekat u školy, ok?" vypravil ze sebe údajný Thomas Prince Edward II. Ještě dřív, než jsem si vůbec sedla.
"Nechci s tebou nikam jít," odsekla jsem a ani jsem se na něj nepodívala.
"Možná nechceš, ale musíš. Tady se hraje podle mých pravidel, holčičko," pocítila jsem na svém chodidle tlak. Jeho bota se zarývala do mé.
"Dobře, dobře. Budu tam," souhlasila jsem nakonec. Nic jiného mi ani nezbývalo, pokud jsem nechtěla přijít o nohu.
"Super," řekl vesele a vzal si zadání. Hodina byla pro mě utrpením. Už jsem se chtěla dostat pryč z místnosti, co nejdál od tohoto divného člověka, který ve mně vyvolával strach. Jakmile se rozdrnčel zvonek, s neuvěřitelnou rychlostí jsem popadla batoh a vylítla ze třídy jako šíp.
"Předpokládám, že tě nyní také čeká čeština," zaslechla jsem již známý hlas za sebou. Thomas. Opatrně jsem nahlédla na rozvrh. ČEŠTINA.
"Ne, mám něco jiného. Musím na záchod," zalhala jsem a zapadla na dívčí záchody. Zavřela jsem dveře a šla k umyvadlu. Těžce se mi dýchalo, chtělo se mi zvracet. Bylo mi zle.
"Jsi tu nová?" ozvalo se hned vedle mě.
"Kde…kde ses tam vzala?" skoro jsem leknutím vyjekla. Přísahám bohu, že vedle mě ještě před chvílí ta holka nestála.
"Vyšla jsem ze záchodu, ještě slyšíš spláchnutí," divila se vyšší tmavovlasá dívka. Zaposlouchala jsem se a opravdu byl slyšet záchod, jak do něj natéká voda.
"Promiň, je toho na mě nějak moc. Jo, jsem nová," řekla jsem nakonec.
"Už jsi potkala Thomase Prince Edwarda II.?" zeptala se mě.
"Ty ho znáš? A…A vážně se tak jmenuje?" koktala jsem.
"Jasný, každý ho zná a každý nový si myslí, že je magor. Pozval tě na véču?"
"Cože? Dělá to se všema?"
"Většinou ano. Musíš tam přijít, jinak v této škole skončíš, věř mi," říkala to úplně s vážnou tváří.
"Nechápu to," zakroutila jsem hlavou.

"Brzy pochopíš," poplácala mě po zádech a odešla. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a vyšla na chodbu.

A) Na chodbě potkávám kluka, který mi pomohl najít třídu
B) Na chodbě potkávám Thomase
C) Na chodbě není ani živáček

D) Rozhodnu se zatáhnout první den školy a odcházím z budovy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Emily a školní chodba...

A
B
C
D

Komentáře

1 Honza Honza | 24. srpna 2016 v 17:26 | Reagovat

K čemu je vzdělání, když existuje Otuv slovník naučný :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama